Hospodář koupí kohouta. Chlápek, co ho prodává, povídá, že takového plemeníka ještě neměl. A skutečně – první ráno najde hospodář všechny slepice vošukané a zalezlé po rozích, a kohout nervózně pobíhá po dvorku. Hospodář vezme kohouta stranou a povídá mu: „Kohoutku, kohoutku, nesmíš ty takhle, uštveš se, praskne ti srdíčko a bude po tobě, šetři se.“
Další den ale nejen slepice, ale i kachny, husy a všechno na dvoře je vošukaný, a kohoutek pobíhá kolem. Tak hospodář vezme kohouta a ustaraně mu domlouvá: „Kohoutku, kohoutku, nesmíš ty takhle, uštveš se, praskne ti srdíčko a bude po tobě, šetři se.“
Ale třetí den, žádná pomoc, vošukaný jsou i veverky a kohout leží za domem, bříškem nahoru a nad ním už krouží supi. Hospodář k němu přiběhne a se slzou v oku pokyvuje: „Vidíš vidíš, kohoutku, já ti to říkal. Nešetřil ses, prasklo ti srdíčko a teď je po tobě.“
Kohout na to otevře jedno oko a zasyčí: „Jestli mi vyplašíš ty supy, tak vošukám i tebe!“
